VŠE CO SE DĚJE, DĚJE SE Z NĚJAKÉHO DŮVODU

Podzimní přemítání

6. října 2009 v 8:36 |  Různé
Tak nám léto nejspíš definitivně skončilo, ale nestěžuji si. Září bylo nádherné a nad očekávání příjemné. Škoda, že se nedá paličkovat venku, protože bych určitě nachytala o trochu víc slunečních paprsků. Ale co. Nedá se nic dělat - alespoň že mám tak pěkný výhled z okna a nejsem zavřená někde v místnosti se zářivkou bez možnosti vidět ven.
V sobotu jsem byla ve Vamberku. Konečně se mi v tomhle městečku líbilo. Moje první setkání s ním nebylo totiž vůbec příjemné (projížděli jsem tudy na motorce a mě bolela záda tak strašně, že jsem ani chodit nemohla, v hospodě neměli žádné z jídel, které jsem si chtěla objednat a na záchod se muselo po schodech nahoru - takže jsem při každém kroku trpěla jako pes). Při druhém setkání tam byla zase neskutečná tlačenice (nebylo divu - bylo IV. krajkářské bienále). Takže tentokrát jsem si to moc užila.
Dopoledne a trochu přes poledne se neslo ve znamení krajek - Jiřina Pivoňková zahajovala svojí výstavu "Šaty". Moc mě okouzlily - všechny byly zhotoveny z černé strojově paličkované krajky. Černá je prostě elegantní. A to černou moc nemusím.
Následující workshop byl úžasně tvořivý. Na zemi halda různě barevných strojových krajek k tomu nůžky, nitě, špendlíky a kdo chtěl tak trička. A už se vyrábělo. Někdo skládal a sešíval brože, někdo pošíval triko, jiný našíval krajku na filc. Sranda byla, když jsme každá chytla konec krajky a tahala a z druhé strany někdo jiný. To se nám to pak krásně zamotávalo. Ale, my holky šikulky, jsme si poradily i s tím největším zamotancem.
triko
triko


Odpoledne jsme se z muzea přesunuli do Sokolovny, kde proběhla projekce fotek Radka Borovky z jeho cest po Africe. Ohromně mě zaujalo, jak odlišné jsou různé části tohoto kontinentu. Liší se zvířaty, rostlinami, celkově krajinou, ale i lidmi. Nejvíc mě okouzlily baobaby z Madagaskaru. Jsou to až neskutečně vypadající stromy - rovné, hladké, ohromně mohutné a vysoké (dorůstají výšky 20 - 30 metrů). Africké odpoledne se přesunulo do podvečera a my se mohli zaposlouchat do afrických písní. Mrzelo mě, když jsem musela zvednout kotvy a vyrazit k domovu.
Tak snad zase příště ve Vamberku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.